Kde končí přirozená krása?

Být přirozeně krásná je dar, který se dnes cení nad zlato. O některých herečkách a modelkách se mluví jako o přirozeně krásných. Jistě to tak může na fotkách z jejich sociálních sítí vypadat, ale ani ony se určitě nefotí hned po probuzení, kdy jsou zmačkané, oteklé a rozcuchané jako každý běžný smrtelník. I ony mají celulitidu, malá prsa, šediny, chlupaté nohy, křivé zuby nebo mindrák ze své postavy. Jejich dokonalý vzhled na přehlídkách, ve filmech a na červeném koberci je výsledkem tvrdé dřiny.
natočené vlasy
Co člověk, to názor
Pro někoho končí přirozená krása tam, kde začíná sebemenší stopa po mejkapu. Pro toho stejného člověka však může být součástí přirozenosti tucet tetování a piercing v jazyku. Jinde je za normální považovaná i „standardní“ plastická operace prsou nebo hýždí, případně úprava nosu a rtů. Nikdo už se dnes nepozastaví nad obarvenými vlasy. A zcela nezbytné u žen v západní společnosti je mít oholené podpaží a nohy. Abychom se ještě víc přiblížily ideálu přirozené krásy, trápíme své tělo dietami a cvičením, které je zrovna v módě.
tygrovaná řasenka
Umělá přirozenost
Samozřejmě že mnoho žen žádný mejkap nepoužívá a vypadá dobře i bez něho, ale troufnu si říct, že většina žen o sebe nějak pečuje. Začíná to péčí o zuby, trháním obočí, holením, česáním a stříháním vlasů, pokračuje používáním deodorantu a voňavky, a končí nanesením mejkapu. To všechno je dnes víceméně základní péčí civilizované ženy. A člověk, který se pravidelně holí, stříhá, obarvuje, zdobí, obléká, obouvá, líčí a polyká prášky, má přece jenom k přirozenému člověku hodně daleko. Máme však dobré důvody starat se sami o sebe, především zdraví a hledání partnera. Proč se však stále ženeme za „dokonalou“ krásou?
Dokonalá rovnováha
Když se setkáte s člověkem, který je viditelně zanedbaný, určitě se s ním nebudete chtít mačkat v autobuse. Naopak když vidíte přehnaně nalíčenou ženu, která má peroxidem odbarvené vlasy a vysoké podpatky, taky si neodpustíte posměšnou poznámku. Dnešním ideálem je zkrátka systematicky o sebe pečovat za pomoci odborníků a kosmetických prostředků, ale stále vypadat co nejvíc „přirozeně“. Neboli najít dokonalou rovnováhu mezi přirozeností, zdravím, krásou a umělými zásahy zvenčí.
V každé kultuře a v každé zemi je ideál krásy odlišný, stejně jako představa o tom, co je ještě normální. Neshodnou se často ani členové jedné rodiny. Pro mě osobně je nepochopitelné vytrhat si obočí a potom si ho namalovat tužkou, stejně jako nosit umělé nehty a jehlové podpatky. Na druhou stranu mám vybělené zuby, barvím si vlasy od 15 let a nikdy nejdu spát bez pečlivého odlíčení.
Každý si zkrátka najde tu svou vlastní cestu ke spokojenosti s vlastním tělem. Pokud hledáte opravdu přirozenou krásu, postavte se ráno nazí před zrcadlo a smiřte se s tím, jak vypadáte. Bez zataženého břicha.

Kde končí přirozená krása?
Ohodnoťte příspěvek